Botanical stories je můj osobní projekt, který jsem našla cestou po vyhoření. Když mi svět přestal na nějakou dobu dávat smysl, k čemuž samozřejmě přispěla i tehdejší pandemie covidu. 

Myslím, že je to noční můra fotografa, když mu přestane dávat smysl zaznamenávat cokoliv. Přijala jsem tu skutečnost, že mám všeho dost, neperu se s tím a vracím se ven, do přírody a na zahradu. 

Samozřejmě se zpětně dojímám a je mi trochu líto, kolik chvil a momentů jsem nezaznamenala, hlavně vlastní rodiny. 

Stejně tak jako miluju život, dojímám se u všeho okolo. Raduju se jako dítě z maličkostí, miluju zahrady, květiny, kompost, tu sílu koloběhu a cyklů přírody. Kdy rok co rok na podzim na zahradě skoro všechno zmizí, uvadne a odumře. Ale vždy následuje jaro a všechno se probudí, slunce je silnější a vrací se ptáci z jihu.

Vše se jen mění, nic se neztrácí a příroda mi dává hlubokou důvěru v bytí. 

Už jako malá jsem milovala knížky o zahradách. Knihy plné květinových aranží v překrásných interiérech a krásných domech.

Ted' žiju v domě, který je krásný a starý, trochu nepraktický, ale má svoji velkou krásnou duši. 

Máme zahradu, kterou postupně osazuji, a jednou, věřím, bude vypadat jako ta z těch knížek o pěkných zahradách.

A tak vítejte v mém světě květin a zahrad, které fotím, protože když jsem na zahradě a tvořím z květin, je to pro ten moment, v tu danou chvíli můj svět. 

Všechno, co fotím, je z lokální produkce mojí zahrady a květinových farem v mém okolí podhůří Orlických hor, a když se toulám, sbírám sezonní květy v loukách, lesích a příkopech. Pak je fotím, protože i přes všechnu moudrost světa vím, že všechna krása je pomíjívá a všechno zaniká. Chci té květinové kráse stavět oltáře, mít ji schovanou navždy a dívat se na ni, když se ve světě květin potřebuju ztratit.